Rozdílnosti kolem nás

Také jste si již několikrát říkali, jak by bylo úžasné mít manuál na lidi kolem vás? Také jste nesčetněkrát přistihli sami sebe se ptát: “Jak je možný, že to pořád nechápe, když jsem mu to už tolikrát vysvětloval?” , “Proč to nedokáže stejně jako já?” .

Ano, je to rozdílnostmi a originalitou každého z nás, přesně jak nadpis napovídá. To si určitě všichni uvědomujeme každý den, to přeci všichni víme, říkáte si. Otázkou však zůstává zda se nad těmito odlišnostmi donekonečna cítit rozčarování, nebo jim jít vstříc, poznat je, tolerovat je, vážit si jich.

Já se vydala cestou poznání sama sebe, cestou pochopení druhých, když jsem se před třemi roky potkala s neobyčejnou naukou o nastavení lidské psychiky, která mi dokázala pojmenovat tu různorodost, kterou člověk denně zažívá. Dokázala mi osvětlit proč mě někteří obdivují a proč jsem pro některé neuchopitelná. No a jelikož jsem od přírody člověk zvídaví v oblasti působení chemie mezi lidmi, nechala jsem se tímto poznáním zcela okouzlit.

Bohužel si každý odnášíme již ze základní školy, dost pravděpodobně i od rodičů, pocit, že musíme být univerzální. Vše je třeba zvládnout alespoň průměrně. Tím pádem často sami netušíme, v čem opravdu vynikáme. Já to tak také měla. Proto jsem dokázala na svém prvním přijímacím pohovoru šéfovi potvrdit, že s pečlivostí problém nemám. Já si to totiž opravdu myslela, protože moje máma je odjakživa přepečlivá, tudíž jsem předpokládala jistou dědičnost. HA! Pak jsem se s pečlivostí střetla tváří v tvář 🙂 Dnes již s jistotou vím, že pečlivost je třeba hledat u někoho jiného a díky sebepoznání vím proč tomu tak je.  Moje oblast seberealizace se totiž ukázala být úplně jinde.

Myslím si, že je nesmírně důležité, umět své myšlenkové pochody pojmenovat. Vnímat rozdílné myšlenkové pochody svých lidí v týmu, klientů, ostatně i členů rodiny a blízkých. Je dobré vědět, že pokud v něčem neexceluji, zcela jistě je někde člověk, který to zvládne levou zadní, a ještě ho to bude bavit. Proč toho nevyužít ku spokojenosti nás obou?

Za moji dobu působení v oblasti vzdělávání jsou pro mě k nezaplacení výsledky, které sleduji u jednotlivců, partnerů, i v pracovních týmech. Je to právě pochopení a tolerance vůči tomu, že každý mluvíme jiným jazykem (a nemyslím tím světovým), že každý tento svět obohacujeme různými a mnohdy diametrálně rozdílnými způsoby, a že není třeba vše zvládnout sám. Dokážete si představit, že jste součástí týmu, kde záleží na osobnosti každého z Vás? Kde děláte přesně to, v čem jste talentovaní, a tedy i přirozeně rostete? Lákavé, že. 🙂

Většinou je tomu právě naopak. Sami si všimněte, že společnosti hledají zaměstnance, který umí snášet vejce i dávat mléko.  A to je přeci holý nesmysl, že ano?

Ve chvíli, kdy zaměstnavatel zná talenty i slabiny svých lidí, jsou pro něj jeho kolegové mnohem čitelnější a předvídatelnější v tom nejlepším slova smyslu. Přichází porozumění, proč je pro někoho jakákoliv pracovní změna těžká, když přitom druhý ji dokáže okamžitě aplikovat. Najednou je nad obzor jasné, proč asistentka, která je vynikající v komunikaci s klienty Vám s těžkostmi kontroluje právnické dokumenty. S příklady bych mohla pokračovat “do nekonečna a ještě dál”.

Lidé přeci nejsou jen černí nebo bílí, ba naopak hýří barvami, o kterých se vám možná ani nezdálo. Pojďme vstříc vzájemné spolupráci a respektu, protože nikdo nejsme dokonalý. Čím více budeme jeden druhého chápat, tím výjimečnější každý z nás bude.

Michaela Navrátilová

www.socionika.cz